Advent je doba, kterou si můžete zpříjemnit setkáním s milými lidmi. S lidmi, se kterými je vám dobře, které máte rádi a vážíte si jich. A proto jsem nemohla v pondělí 9. prosince chybět na křtu knihy O vorařství, kterou napsala Anita Crkalová.
Anita pochází ze starobylého plaveckého rodu Husů z jižních Čech, je neteří posledního voraře u nás Václava Husy, a má profesní kvalifikaci „Vorař – stavitel vorů“. Svou knihu plnou krásné obrazové dokumentace věnovala právě tomuto úžasnému povolání, dozvíte se tam, i jak si postavit skutečný vor.
A samozřejmě jsem byla na křtu i proto, abych se potkala s jeho organizátory, představiteli spolku Vltavan. Sdružuje pod názvem Vltavan Čechy celkem čtyři lokální spolky, kromě Prahy je to i Davle, Štěchovice a Purkarec. Kdykoli se s nimi potkám, mám jistotu, že svět je stále ještě v pořádku. Jejich nadšení, pracovitost a elán zcela naplňuje podstatu spolkového života. Díky jejich entuziazmu bylo české vorařství před dvěma lety zapsáno do seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. 
Ale tady jejich plány zdaleka nekončí. Jedním z projektů, ktere připravují na rok 2025, je Vltava slavná a splavná, kterou připravil s Národní památkový ústav. Jeho cílem je postavit velký klasický vor a plout s ním ze Štěchovic do Prahy. Bude to připomínka slavného vorařského řemesla. O tom, jak a z čeho vor vznikne, jsme se znovu ráda a potěšena bavila s Josefem Bílkem a Jaroslavem Camplíkem. Díky nim i paní Anitě Crkalové a mnohým dalším slavné vltavské vorařství jen tak nezanikne.
Takže: Moji milí Vltavané, ráda jsem se s vámi potkala a ani na chvíli nepochybuji, že dřevo na krásný nový vor získáte!
