… potkala jsem tam milé i trochu mrzité, veselé i naštvané, mladé i ty starší, spěchající i na procházce, zkrátka takový “průřez” Kladeňáky. 
Mnozí se zastavili, dali se se mnou řeči o životě na Kladně, o místní nemocnici, o tom, proč nás volit budou i nebudou, proč ještě váhají, o důchodech, o hazardu, o spoluobčanech, ale i o dětech, vnoučatech, došlo i na bolavá kolena či záda. Kontaktní kampaň není jen o volebním programu, ale i životě, každodeních starostech a radostech.
