Plejáda sněmovních vystoupení pokračuje…
- Tomio Okamura se rozvášnil, když přistihl premiéra Babiše při lži. Nejsem ve vysoké politice tak dlouho jako on, ale už jsem si našla cestu, jak žít klidnějším životem: rozvášňuji se jen tehdy, když premiér mluví pravdu. Například letos jsem se rozvášnit ještě vůbec nemusela.
- Komunisté se nejspíš chopí krumpáčů a vidlí a místo hlasování o bytí či nebytí vlády odcházejí “pracovat pro občany”, jak na závěr svého vystoupení řekl V. Filip. Ráno jsem to kritizovala, ale kdyby jim měl ten pracovní zápal mimo PS vydržet déle, jsem ochotná se s tím smířit
- K dokonalosti projevu vicepremiérky Schillerové chyběla už jen výslovná zmínka o opozičních ztroskotancích a samozvancích a obdoba anticharty kolující v koaličních poslaneckých lavicích. Jinak tam bylo úplně všechno, co byste od Babišovy ministryně dluhů a promarněné budoucnosti mohli čekat… Že právě tuhle vládu, jejíž mentalita uvízla kdesi v dobách hluboké normalizace, podpoří zrovna komunisté, opravdu není náhoda
- Hlasování o návrhu na vyjádření nedůvěry Babišově vládě? Za sebe říkám jasně: pro návrh!
- Zato myšlenka sdílení veřejných rozpočtů slaví v ANO přímo úžasný úspěch.
Vyzkoušeno u nás ve Středočeském kraji, ale také v Ústeckém a třeba i v Brně. A pan Faltýnek o tom dokonce napsal knížku ve formě deníku! 
Komunisté se před pár dny nechali slyšet, že k udržení důvěry Babišovy vlády nepřispějí žádnou formou. Tak tedy prosím, mějme v tom jasno: pokud opravdu opustí jednací sál, pomáhají udržet důvěru Babišovy vlády. Opuštění sálu je totiž v tomto hlasování formou vyjádření podpory, nic jiného. Prostě s Babišem na věčné časy – které, jak doufám, dojdou hořkého konce na začátku letošního října…