Věra Kovářová - Předsedkyně středočeské organizace Starostové a nezávislí a zastupitelka Středočeského kraje

Petr Lander: Můj život je TAXI

Výtvarník, skladatel, textař, spisovatel, překladatel, ale především skromný muž s něžnou duší dvaaosmdesátiletý Petr Lander vystavoval v chýňské galerii KAYNA své výtvarné práce. Vernisáž výstavy proběhla 24. dubna 2013. Na autora zavzpomínal jeho dlouholetý přítel Pavel Smetáček, starostka Velkých přílep Věra Čermáková zazpívala sametovým hlasem Landerovy písně napsané pro Juditu Čeřovskou a několik krátkých filmů pobavilo návštěvníky vernisáže, kteří se zaujetím poslouchali autorovo vyprávění o jeho pestrém životě. Výstavu pořádala Chýňská o.p.s. – Občané, Přátelé, Sousedé.

 

Když potkáte Petra Landera na ulici, pomyslíte si, že je to normální starší pán, který moc nemluví a často se usmívá. Jeho život začal zcela ideálně – narodil se do malířské rodiny, se kterou prožíval krásné dětství – odtud pochází jeho něžná duše. Studoval na Anglickém reálném gymnáziu v Praze. Zlom však nastal v septimě, kdy byl  zatčen za protistátní činnost a strávil více než rok ve vyšetřovací vazbě STB. Dojemné bylo setkání na vernisáži s jeho dvěma spoluvězni. Se zatajeným dechem poslouchali návštěvníci Landerovu skladbu pro třetího spoluvězně, který před lety tragicky zahynul.

 

Po dvouleté vojenské službě u PTP a maturitě na Výtvarné škole v Praze spolupracoval s nakladatelstvími jako knižní ilustrátor, jako kreslíř a grafik pracoval i pro krátký film. Patnáct let upravoval stránky Dikobrazu a publikoval v něm svůj kreslený humor, je autorem téměř 4000 kreslených vtipů.

V sedmdesátých letech se věnoval hlavně volné grafice a navázal spolupráci s Pavlem Smetáčkem. Později se Lander uplatnil  ve Smetáčkově Traditional Jazz Studiu jako autor textů i hudby.  Po odchodu do důchodu v roce 1989 se věnoval překladům amerických autorů knížek pro mládež.  Sám je autorem řady knih, vydaných pod pseudonymem Wendy Darlenová.

 

Pavel Smetáček poutavě vyprávěl o celoživotním přátelství. Petr o sobě prý vždy tvrdil, že je notový dyslektik, ovšem se schopností skládat krásné jazzové písně, o kterých si významní jazzoví hudebníci mysleli, že je mohl složit jedině černý skladatel, nikoliv běloch. Pavel mu je pomáhal převádět do notového zápisu.

V besedě s autorem jsme se dozvěděli, že dělal od všeho trochu. Když si prohlédnete jeho obrazy, grafiky, kreslené vtipy, uslyšíte ho hrát na piano, kytaru či harmoniku, přečtete si jeho povídky a knížky, poslechnete jeho písně, pak zjistíte, že jeho život byl naplněn pilnou prací a že je člověkem devatera řemesel, který zůstal skromný.

 

« Archiv aktualit