Věra Kovářová - Předsedkyně středočeské organizace Starostové a nezávislí a zastupitelka Středočeského kraje

Kouřim – město, o kterém každý slyšel, ale málokdo ho navštívil

O tom mě přesvědčil svým poutavým vyprávěním a svými znalostmi i můj průvodce, kouřimský patriot a ředitel muzea Vladimír  Rišlink.

Když jsem přijela do Kouřimi a trochu se porozhlédla, ptala jsem se sebe sama, jak je možné, že toto městečko má tolik vzácných památek, velké náměstí s historickou dlažbou, krásný kostel a dochované hradby. Odpověď jsem našla v místním „Muzeu  Kouřimska“. V okolí dnešní Kouřimi se to hemžilo již v pravěku, živo tu bylo i později. To vše jsem se dozvěděla ve třech  expozicích – pravěké, slovanské a středověké.Zaujala mě např. historie jednoho z největších slovanských hradišť  v Čechách  zvaného „Stará Kouřim“, které  v době svého vrcholu mělo rozlohu 44 ha.

Po prohlídce muzea jsme vyrazili na další obhlídku města. V tom okamžiku jsem pochopila, že moje obuv není příliš vhodná pro tuto procházku. Důvodem byly  krásné historické dlažební kostky na náměstí a v přilehlých uličkách. Úchvatná dlažba, při chůzi však nepraktická, ale vyplatí se to. Příště raději zvolím  turistické pohorky. To jsem si také opakovala, když jsme šplhali na vrchol zvonice. Tam jsem uviděla, co jsem ještě neviděla – zvony  vzhůru nohama, pardon, správně se říká  srdcem. Do pohybu se uvádějí šlapáním. Zvoníkem bych v Kouřimi být rozhodně nechtěla.

v Kouřimi

Zvonice

Po sestupu z věže přišel další sestup do kaple sv.Kateřiny v kostele sv. Štěpána s hvězdicovou klenbou. Měla jsem pocit, že stojím pod košatým stromem. Sloup uprostřed byl kmenem, klenba pak větvemi stromu a nástěnné malby z 15.století jeho listím. Kdyby tam mohl zafoukat vítr, rozezněl by nástroje v rukách všech andělů na stěnách.

Věra u památky

Před kostelem sv. Štěpána

Kouřim je spojena s bratrem praotce Čecha Lechem, vyprávěl mi můj průvodce. S ním je to podobné jako s městem Kouřimí. Každý zná Lechova  bratra Čecha a jeho zásluhy.  Kdo však ví něco více o Lechovi? Podle pověsti se prý Lech jednoho dne rozloučil se svým bratrem Čechem a spěchal, aby si našel vhodné místo pro své sídlo. Když ho našel,  dal  bratrovi zprávu kouřovými signály – odtud prý má Kouřim své jméno.

Proč o tom píši? Když jsme šli za kostel sv. Štěpána, tak jsme zahlédli Lechův kámen. Až příště budu mít tu turistickou obuv, tak se tam určitě vydám. Z návrší je prý krásný pohled na panorama Kouřimi. A nejen to. Víte, že asi 300m od kamene je astronomický střed Evropy?Ještě jedna „zajímavost“ – za kostelem je krásné náměstíčko, jen ty kostky mi tam chyběly. Ale ony tam prý jsou, jen jsou zality asfaltem. Tak to mě uklidnilo.

Bez dlažebních kostek

Náměstíčko bez dlažebních kostek

chalupy v Kouřimi

Skanzen

Dali jsme si kávičku na náměstí a hurá do skanzenu. Dosud jsem navštívila jen skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Ten je jako výletní cíl poněkud daleko. A v Kouřimi máme skanzen nedaleko Prahy. Není sice tak rozsáhlý, ale mohl by být. Řada vzácných staveb je totiž uložena v depositářích a čeká na své umístění. Zajímalo mne, proč je skanzen právě na tomto místě. Protože se vybudovala přehrada Želivka, abychom měli co „bumbat“. Sem pak směřovaly památky lidové architektury ze zátopové oblasti a později z celých Čech.

Když jsem viděla ty krásné dřevěné stavby např. nejstarší dochovanou roubenou stodolu, kovárnu nebo rychtu, pomyslela jsem si, proč dnes lidé chtějí plastová okna, když dřevo vydrží staletí.

skanzen a řemesla

Švadlena v chalupě

V sobotu zde bylo živo, neboť se konaly Slavnosti lidových řemesel. Bylinkářka, kovář, švadlenky, košíkář, řezbář, ba i šindelář či včelař tu byli k vidění a nejen k vidění. Každý se mohl stát dráteníkem, košíkářem, švadlenkou či hrnčířem.

řemesla ve skanzenu

Šindelář při slavnostech

Po skanzenu se potuloval  harmonikář s houslistou. Hrálo se tu divadlo pro děti, rodiče mezitím mohli shlédnout dokumentární film o „Nositelích tradic lidové kultury“. Nakoukla jsem do promítacího sálu ve staré roubence – zajímavá kombinace s moderní technikou… V každé chalupě bylo živo.

chalupa ve skanzenu

Nejstarší stodola

Když jste unaveni, natáhnete se do trávy v sadu a pozorujete ten vesnický mumraj, k tomu si dáte český koláček nebo nějakou dobrotu z medu…  A to nebylo vše – ve skanzenu jsem s nadšením prohlížela výstavu „Putování Kouřimskem“. A opět se mi potvrdilo, že Střední Čechy skrývají řadu pokladů. Hned jsem si slíbila, že do Kouřimi a okolí vyrazím ještě alespoň jednou, tentokrát ale s pevnou obuví.

« Archiv aktualit